CHICKENFOOT PREDVÁDZAJÚ KLASICKÝ ROCKOVÝ TANEC

Nemusíme věřit legendě, podle které se Chickenfoot zrodili při jamování v nočním klubu Cabo Wabo Cantina, který se nachází v mexickém San Lucas a jenž patří zpěvákovi Sammymu Hagarovi. Jisté je, že dvaašedesátiletý Hagar, který exceloval v rockové kapele Van Halen, se dal dohromady s bývalým spoluhráčem, pětapadesátiletým baskytaristou Michaelem Anthonym.

Jejich velmi cennou posilou se stal třiapadesátiletý kytarista Joe Satriani, který po letech sólových exhibic zatoužil po hraní s pořádnou kapelou. Nejmladším členem party je sedmačtyřicetiletý bubeník Chad Smith, který využil odpočinkovou pauzu, již si dopřáli „jeho“ Red Hot Chili Peppers.

Je opravdu jedno, kde a jak se pánové sešli, v hudbě rozhoduje výsledek. Z jedenácti skladeb, jež spolu natočili, čiší chuť, zápal, radost. A je jedno, že hardrockový zvuk, nasáklý vlivy Led Zeppelin či Deep Purple, je na hudební scéně už dávno provařený.
Chickenfoot hrají pospolitě, což dělá kapelu kapelou, a mají sami před sebou respekt.

Jízda na horské dráze

Mezihry či místa, kde se mohou hudebníci předvést, nerozbíjejí půdorys písní, muzikantství a melodičnost do sebe navzájem pouštějí barvy. Skupina, soudě také podle názvu Chickenfoot neboli Kuří noha, se nebere fanaticky vážně, rockem se baví – včetně obvyklých, bravurně a s nadhledem předváděných klišé. Radost i souhra břitkou muziku nadlehčují a přenáší se na posluchače.

Čtyřka posbírala spoustu vlivů; ve skladbě Oh Yeah se blíží i k bluesrocku, avšak nejlépe jim jde rock’n’roll Sexy Little Thing. Zatímco písni Avenida Revolucion dominuje vypjatost, skladba Soap On A Rope již nepůsobí tak monoliticky.

Je postavena na opakované figuře a houpavém rytmu a připomíná jízdu na horské dráze. Výhodou jsou jednoduché, sloganové a občas skandované refrény, ve kterých zní Hagarův hlas pěkně kovově. Ten působí jako protiváha k Satrianiho kytaře, jež se v mezihrách odpoutává od kapely a exceluje si jakoby samostatně.

Naštěstí kolektiv přitahuje kytaristu k sobě jako Země družici, zvláště ve skladbě Down The Brain, která přesahuje šest minut. Píseň je vystavěna tak, že se stále něco děje, valivý rytmus náhle zrychlí a Satrianiho kvílející kytara se proplétá mezi tempy jako ševcovo šídlo.

Vedle toho si Chickenfoott střihli i táhlou skladbu Learning To Fall s vyklenutějšími, méně křaplavými vokály, uchystanou v jemnějším aranžmá, která aspiruje skoro na ploužák.

I když desky trvající hodinu bývají často nastavované, s Chickenfoot lze tento čas velmi příjemně strávit. Uvidíme, jestli se parta, průsečík Van Halen, Red Hot Chili Peppers a Satrianiho, udrží. Všechny předpoklady, včetně smyslu pro humor, pro to má.

Největším nepřítelem superkapel jako Chickenfoot jsou termíny, říká jeden z nejlepších současných rockových kytaristů Joe Satriani. „Každý z nás má různých projektů na roky dopředu a sladit naše diáře je neuvěřitelně náročný úkol.“

Satriani ví, o čem mluví – v kvartetu Chickenfoot se s ním sešli nejskvělejší instrumentalisté střední generace amerického rocku: bubeník Red Hot Chili Peppers Chad Smith a dva členové Van Halen – Mike Anthony a Sammy Hagar. „Kdyby nebylo toho, že Van Halen nejsou v posledních letech příliš aktivní, asi bychom jen těžko vznikli.“

Chickenfoot jsou typická „superkapela“, což se dnes moc nevidí. Tato spojení špičkových hvězd byla typickým produktem začátku sedmdesátých let.
Však také naše hudba je poctou velkým kapelám z let 1969 až 1974. Všichni čtyři jsme začali dělat rock, protože jsme obdivovali Cream či Led Zeppelin. Ostatně, první skladba, kterou jsme hráli na jedné party v Las Vegas, byl Rock’n’Roll od Zeppelinů.

ChickenfootTohle improvizované společné hraní vedlo ke vzniku Chickenfoot?
Byli jsme z toho nadšení. Někdy se vám stane, že hrajete s kolegy a vůbec se nemusíte na ničem domlouvat. Někdo udá téma a všechno jde samo. Jste jako jedna bytost. Cítíte, že jste součástí nějakého zázraku. A to se nám tehdy stalo. Bylo by škoda toho nevyužít.

Jste sólista a máte svou vlastní kapelu. V Chickenfoot jste jednou ze čtyř silných osobností. Čím se to liší?
V mé kapele je všechna odpovědnost na mně. V Chickenfoot vzniká vše se souhlasem ostatních. Ale protože jsme jasně zacílení a všichni směřujeme stejným směrem, žádné kompromisy dělat nemusíme. Jen rozvíjíme nápady těch druhých. Právě to mě baví.

Led Zeppelin řadu svých skladeb složili tak, že jamovali na motivy klasických blues z mississippské delty…
V tom se lišíme. Byl by to správný postup, jenže k tomu potřebujete mnohem víc času. My jsme to většinou dělali tak, že jsem něco napsal a poslal to ostatním po mailu. Každý si k tomu přidal své nápady a Sammy připojil slova. Pak jsme to nahráli načisto. Měli jsme jen čtyři volné nahrávací termíny, ale bez potíží jsme se do nich vešli.

Myslíte, že Chickenfoot je kapela na víc než na jednu desku? Většina klasických superskupin to rozpustila po jednom nebo dvou albech.
Zrovna Led Zeppelin to vydrželi deset let. Já si myslím, že vydržíme. Jsme totiž dobří a většinou i dlouholetí přátelé, kteří se konečně dostali ke společnému hraní. Není důvod, proč bychom nepokračovali i nadále.

Jsou Chickenfoot spíš studiová, nebo koncertní kapela?
Měli jsme zatím příliš málo koncertů, abych vám správně odpověděl. Ale v průběhu léta si hodně zahrajeme, takže zhruba v říjnu budu znát odpověď.

Zdroj:http://kultura.idnes.cz/kuri-noha-alias-chickenfoot-predvadi-klasicky-rockovy-tanec-pl4-/hudba.asp?c=A090711_140511_hudba_jaz a http://kultura.idnes.cz/pisne-si-posilame-e-mailem-prozrazuje-satriani-za-skupinu-chickenfoot-1z8-/hudba.asp?c=A090711_132531_hudba_jaz